Francie každé dva týdny přichází o církevní budovu

Lamazeova výzva ke zvýšení povědomí o této problematice přišla poté, co požár zničil kostel Saint–Pierre v Romilly–la–Puthenaye v Normandii. K požáru, který byl považován za náhodný, došlo 15. dubna, přesně dva roky poté, co oheň zničil katedrálu Notre–Dame v Paříži.

Nezapomenutelný obraz hořící katedrály, který v roce 2019 obletěl celý svět, poukázal na hlubší problém ve francouzské společnosti: závažné nedostatky v systému ochrany církevních památek, které jsou spojené s rostoucí nevraživostí vůči náboženství.

Lamaze řekl tiskové agentuře CNA, že kromě toho, že každé dva týdny mizí jedna církevní budova – v důsledku demolicí, transformací, zničení požárem či zřícením – dvě třetiny požárů náboženských budov mají na svědomí žháři.

Ačkoli tyto statistiky zahrnují budovy všech náboženských skupin, většina se týká katolických památek, které stále ještě tvoří většinu z francouzských přibližně 45 000 bohoslužebných prostor.

„Přestože katolických památek je pořád většina, každých 14 dní vznikne ve Francii nová mešita, zatímco křesťanské budovy jsou stejným tempem ničeny,“ řekl Lamaze. „Vytváří se tak bod zlomu, který je nutno brát v úvahu.“

Lamaze se domnívá, že každý den dochází k útoku průměrně na více než dvě křesťanské památky. Dvě třetiny těchto incidentů tvoří krádeže, zbytek pak zahrnuje znesvěcení.

Podle nejnovějších údajů francouzské zpravodajské služby došlo jen v roce 2018 k 877 útokům na katolická bohoslužebná místa po celé Francii.

„Tato čísla se během pouhých deseti let zpětinásobila,“ uvedl Lamaze s tím, že v roce 2008 bylo poničeno 129 kostelů.

„Na začátku 70. let vydal spisovatel a novinář Michel de Saint Pierre knihu s názvem Kostel v troskách, církev v ohrožení, ve které již tehdy volal na poplach. Ale situace se od té doby zhoršila desetinásobně či dokonce až stonásobně.“

V současnosti potenciálně hrozí, že zmizí 5000 katolických budov.

Kromě narůstající nevraživosti trpí tyto budovy také důsledkem naprosté nedbalosti ze strany státních orgánů.

Tuto situaci lze částečně vysvětlit skutečností, že na základě zákona z roku 1905 o odluce církve od státu se obce staly vlastníky náboženských budov ve Francii. V mnoha případech nejsou schopny uhradit náklady na údržbu těchto budov.

„Tyto budovy nejsou již více než sto let udržovány, nikdy na nich nebyly provedeny restaurátorské práce ani ochranná opatření proti zlodějům či požáru,“ řekl Lamaze.

Vysvětlil, že pouze 15 000 katolických budov je oficiálně chráněno jako historické památky, zatímco dalších 30 000 budov prakticky chátrá.

Lamaze tvrdí, že dalším signifikantním a symbolickým příkladem špatného zacházení s tímto dědictvím je opatství Saint–Ouen, perla gotické architektury patřící městu Rouen v Normandii.

„Klášterní kostel má tzv. forêt [charakteristický styl zastřešení kostela], který je ještě větší než na Notre–Dame. Je skutečně úžasný a doposud tam nebyl instalován žádný poplašný systém.“

„Je to další kandidát na zničení. To stačí k tomu, aby se vám hrnuly slzy do očí!“

A pokračoval: „Požáry také rychle přibývají, protože budovy stále více chátrají a tato nedbalost rovněž přitahuje mnoho zlodějů obrazů, soch a zlatých kalichů...“

Ačkoli francouzské katedrály těží ze svého zvláštního postavení a jsou vlastněny státem, nebyly ušetřeny vlny požárů, které v posledních letech zasáhly katolické památky. Ohni v pařížské Notre–Dame v roce 2019 předcházel požár v katedrále Saint–Alain v jihofrancouzském Lavaur a v roce 2020 následovaly požáry katedrál v Rennes a v Nantes.

„Současný ministr kultury usiluje o zřízení ochranné listiny, ale situace je mimořádně vážná a bohužel nevidím, že by vzrůstalo povědomí či smysl pro zodpovědnost za naše národní dědictví,“ řekl Lamaze.

„Kromě náboženského aspektu je v sázce i kultura naší země, protože tyto umělecké a architektonické klenoty jsou nedílnou součástí ducha a velikosti Francie. A pokud budeme takto pokračovat, bude jednoho dne naše dědictví zcela zničené. Přijdeme o všechno.“

Solène Tadié
Přeložil Pavel Štička